Eticko-morální kodex

JAMA A NIJAMA – vazby a doporučení

Jama a Nijama jsou morální doporučení, které poukazují na to, jaký by měl mít jogín vztah ke světu. Také nabádají k tomu, jak by měl člověk na sobě pracovat.

Jama a Nijama jsou také prvními dvěma stupni Pataňdžaliho osmidílné stezky – komplexního systému jógy, kdy nejeden stupeň provází další a žádný z nich nelze přeskočit.

Jsou návodem, jak se chovat správně a stát se moudrým člověkem tak, aby člověk neškodil sobě, ani svému okolí. Jedná se o morální vymezení, jakási etická pravidla a celkové nahlédnutí reality. Jde o práci s myslí a charakterem, což je nesmírně náročné.

Jama a Nijama spadají pod Krija jógu a směřují nás k cíli. Jama a Nijama jsou o poznání sebe sama, sebesledování, včetně našich nedostatků.

5 pravidel JAMY

  1. AHIMSÁ – NENÁSILÍ: vůči sobě i ostatním. Člověk je sám sobě laskavým, vědomým pozorovatelem. V přítomnosti takového člověka mizí všechno škodlivé. Jde nejen o nevracení špatných činů, sebekontrolu a zpracování škodlivého, kde nesmí dojít k negativní reakci.  Použití v denní praxi – neubližování myšlenkou, slovem, ani činem.
  2. SATJA – PRAVDIVOST: pravdivost nejen sám k sobě, ale také ke svému okolí. Bez úsilí dosahovat svých činů a cílů. Neobelhávat svou vlastní mysl. Pravdivě vnímat schopnosti a možnosti vlastního těla (nejen u cvičení v denní praxi). Použití v denní praxi – absolutní jednota a harmonie mezi tím co si myslím, co říkám a co cítím.
  3. ASTÉJA – NEKRADENÍ: nekradení a neochuzování sebe samé, i jiné celkově. Pokud se zásada dodržuje, proudí k nám všechno dobro samo. Použití v denní praxi – nepřivlastňování si nejen majetku, nebo zásluh někoho jiného a neprezentovat je za vlastní.
  4. BRAHMAČARJA – ČISTOTA VĚDOMÍ, BYTÍ, ZDRŽENLIVOST: zdrženlivost a nevášnivost (nejen v sexuálním slova smyslu). Jde o zdrženlivost ve všech ohledech – oproštění se od chtíče v myšlence, slovu i činu.
    Použití v denní praxi – v dialogu bychom měli mít úctu k druhému a vnímat jej, naslouchat ostatním a vést plnohodnotné diskuze.
  5. APARIGRAHA – NEULPÍVÁNÍ, NEHRABIVOST, NEHROMADĚNÍ, NEZÁVISLOST: jedná se o neulpívání, nehrabivost a nespoutávání (ve vztazích). Nemělo by se lpět na věcech ve všech úrovních, člověk pak ztrácí svobodu i aktuálnost. Použití v denní praxi – měli bychom být vždy schopni začlenit nové věci, umět je procítit, mít schopnost empatie.

5 pravidel NIJAMY

  1. SAUČA – ČISTOTA TĚLA I MYSLI: jedná se zde o vnitřní i vnější čistotu, o práci s myslí, což zostřuje Átmán. Jde o to, aby myšlení, mluvení a jednání bylo jednotné. Tím mysl zachováváme harmonickou, to znamená mít čistotu na úrovni mysli, která není ovlivněna špatným myšlením. Myšlenka je jako bumerang, proto ty špatné je třeba odmítat a nahrazovat je něčím jiným. Ve všech ohledech – mozek vytváří představu a tělo se ji snaží udělat – platí nejen v józe.
    Použití v denní praxi – žít v jednotě a jednotně, být pravdivý, nejen k sobě.
  2. SANTÓŠA – SPOKOJENOST: opravdová, upřímná spokojenost. Opět vychází z čistoty a nastavení mysli. Udržet pozornost u svých reakcí na vnější vlivy- nenechat se rozhodit ze své stability. Jde o schopnost rozlišení věcí a nutnost zpracování situací tak, abychom se nenechali vyvést z naší vnitřní klidové rovnováhy.
    Použití v denní praxi – být spokojený sám se sebou, přijímat a zpracovávat informace a pracovat s nimi. Být sám sobě pozorovatelem. Prožívání upřímné radosti vede k vnitřní spokojenosti a ta k následné blaženosti.
  3. TAPAS = SEBEODŘÍKÁNÍ, SEBEKÁZEŃ, MORÁLNÍ DISCIPLÍNA, ODŘÍKÁNÍ: pozorujeme pohyby své mysli, nelenošíme. Nejedná se o askezi. Jedná se o mentální a tělesnou disciplínu. Používání své vůle. Je nutné být pokorný, skromný, volit slova, mít úctu k člověku. Být si vědom a omezit negativní schopnosti své mysli. Nepřepínat se přehnanými ambicemi, nelenošit.
    Použití v denní praxi – být si pozorovatelem, mít sebedisciplínu a používat svou vůli vědomě, zbavovat se pošetilých závislostí, očišťovat se nejen na tělesné, ale i mentální a psychické úrovni.
  4. SVÁDHJÁJA – STUDIUM SVATÉHO PÍSMA, SEBE SAM/A, SPOJENÍ S OSOBNÍM BOHEM: Jedná se o studium převážně sebe sama – Džňána jóga. Jde o to vnímat, kdy a čemu se poddávám. Použít toto rozlišení Buddhi a aplikovat to do naší mysli. Použití v denní praxi - Studovat proto, aby si člověk udělal svůj vlastní obrázek a nebyl závislý na ostatních. Studovat nejen sam/u sebe, ale i všechno kolem sebe. Sebepoznáním k pochopení.
  5. ÍŠVARA PRÁNIDHÁNA – VNITŘNÍ ODDANOST/ODEVZDANOST OSOBNÍMU BOHU, VYŠŠÍ / VNITŘNÍ DUCHOVNÍ PODSTATĚ: uvědomění si smysluplnosti existence kosmického dění. Studium svatých písem slouží k tomu, abychom si uvědomili, že vůbec máme v sobě nějakou duchovní podstatu. Jde o prvotní prožitek. Uvědomění si toho, že jsme součástí záměru, součástí cyklu, kosmického dění a že vše má smysl. Odevzdání se božskému principu ve smyslu splynutí, sjednocení se s ním. Objevení nejvyššího principu v sobě sam/a, prožitkem pravé podstaty se dostaneme k vlastnímu, rozšířenému vědomí. Vlastními myšlenkami utváříme svět uvnitř i vně.
    V denní praxi – uvědomění si sami sebe, vyššího principu, přijetí této skutečnosti a přijetí nás (přijmout sami sebe) v něm.

Namasté
Om